Kdysi se ubíral jeden mladík ze Strašic do Volenic. Bylo ještě šero a on zabloudil. Když se tak motal po kopcích, zavadil náhle o ohromnou pavučinu, která se táhla od vršku k vršku. Jak tak v údivu stojí, přilétl z hor mrak a z něho se vysypaly ledové kroupy. Tlučou do mládence, pavučinu trhají a už jsou pryč.. Vysvytlo slunce a náš zbloudilý vidí pod cáry pavučiny chalupy, stromy i lidi, kteří sváděli vodní příval z návsi k lukám.. To byla Škůdra, o níž do té doby nikdo neměl ani potuchy...
(z knihy Prácheňský poklad I.
Pověsti z Písecka, Strakonicka a Pošumaví,
autor Ondřej Fibich